κατόπτης
English (LSJ)
ου, ὁ,
A = κατοπτήρ 1, h.Merc.372, Hdt.3.17, 21, etc. 2 one who visits or explores, κλιμάτων καὶ ἐθνῶν Vett. Val.330.15; one who contemplates, οὐρανοῦ Ph. Bybl. ap. Eus.PE1.10. II overseer, κατόπτης δ' εἴμ' ἐγὼ τῶν πραγμάτων A.Th.41; ὦ Ζεῦ διόπτα καὶ κατόπτα Ar.Ach.435. 2 κατόπτας, ὁ, title of an officer in Boeot. towns, IG7.303.21 (Oropus), 3172.140 (Orchomenus).